Proč vlastně o tom píši? Sám jsem se dostal do stavu, kdy jsem byl povýšen do vedoucí pozice. Ocitl jsem se v kolektivu podřízených, kteří byli mnohem starší a pravděpodobně zkušenější. Cítil jsem se jako myš mezi kočkami. Vyloženě čekali, až udělám nějakou chybu.
A taky jsem udělal. Z mích úst vyšly slova: Mohli bychom udělat... Měli bychom..
Lidé ucítili moji nervozitu a má autorita klesla na bod mrazu.
Podělím se s vámi o své zkušenosti v kolektivu 1) "makačů" (lidí co pracují primárně rukama) a 2) "hlavounů" (lidé co pracují spíše hlavou).
1) Makači
Před nimi se nevyplatí přiznat jakoukoliv slabost. Musel jsem si odpustit slova typu: Měli bychom, Mohli bychom...
V případě dotazu jak něco udělat - neváhat a být rozhodný i když je to blbost. Vedoucí má totiž vždycky pravdu.
Neustále jsem je musel zaměstnávat a dávat jim pocit důležitosti.
2) Hlavouni
Před nimi se mi naopak vyplatilo přiznat, když jsem udělal nějakou chybu.
Pro 110% výkon jsem je musel vždy slušně namotivovat. Dat jim jistou vizí "sýr", který si mohli představit na konci.
Máte také živé zkušenosti ze začátkem vašeho postu vedoucího, kdy jste se učili jak na to? Podělte se!